Nákup a skladování – Příprava a ostranění vláken – Glazovaný celer
Celer do salátů – Dušený celer – Využití odřezků
Mladší brácha bulvového celeru a tak trochu otloukánek, protože o fanoušky má u nás nouzi. Může za to jeho specifická chuť a přítomnost tužších vláken těsně pod povrchem. A pokud už si na něj někdo vzpomene, tak nejspíš skončí jen jako základ do vývaru.
Zvláštní vůni u celeru způsobují stejné aromatické složky jako ve vlašském ořechu. Patrné jsou i terpeny, které celeru dávají lehký nádech citrusů a borovic. Tuto podivnou směsici řada lidí u syrového celeru nesnáší. V klasickém základu kořenové zeleniny mirepoix ale naopak celer dodává chuťovou hloubku a sladkost.
Na trhu a u zelináře narazíte na dva druhy celeru – bělený a nebělený. Bělený celer je světlejší, sladší a má o něco jemnější vůni. Za své vlastnosti vděčí nejčastěji šlechtění nebo tradičnímu pěstování bez přístupu světla (to už se ale moc nevidí).
Nebělený celer je naopak tmavěji zelený, je o něco tenčí a silně aromatický. Jeho řapíky bývají o něco tužší a s výraznějšími vlákny.
Při nákupu vybírejte očima. Celer musí být pěkně křehký a doslova napnutý. Určitě nekupujte celer zplihlý a zavadlý. Pokud má celer rezavé a hnědé skvrny, značí to u něj poškození a tvorbu nežádoucích látek, které mohou vyvolat alergickou reakci, takže pozor (u mrkve nebo petržele zavadlá nať nevadí).
Celer skladujeme v lednici, kde vydrží pouze několik dní. Po čase ztrácí křehkost, osychá a na jeho povrchu se začínají objevovat skvrny. Pokud je celer jenom mírně zplihlý a jinak bez poškození, můžete jeho křehkost snadno obnovit v ledové vodě.
Přípravu celeru začněte odkrojením spodní části – celer se pak rozpadne na jednotlivé řapíky, které je potřeba důkladně umýt, protože bývají znečištěné od zeminy. Křehké a nejbělější části ve středu, ze které vybíhají listy, se říká srdíčko.
Jestli plánujete celer použít ve větších kusech, musíte odstranit jeho vlákna, která jsou těsně po povrchem. Když celer na okraji nebo v půlce nalomíte, můžete vlákna opatrně vytrhnout. Ne vždy to ale jde úplně a část vláken v řapíku zůstane.
Pokud chcete mít jistotu, můžete řapík na vnější straně s vlákny oloupat škrabkou. Je to o něco pracnější a s vlákny přijdete i o část dužiny. Je to ale nejjistější způsob, který dá vždy perfektní výsledek. Odřezky navíc můžete v pohodě zpracovat.
Jemné lístky a srdíčko nevyhazujte – obojí využijete v salátech nebo jako ozdobu. Očištěné řapíky jinak velmi snadno nakrájíte na tyčinky, kostky nebo šikmé diamanty.
Pokud chcete připravit celer pro někoho, komu vadí jeho výrazná chuť, vyzkoušejte glazování. Pro řapíkatý celer je to možná ta nejlepší varianta vůbec, která z něj dostane nejvíc z chuti, a přitom zachová jeho křupavost.
Použijte celer, který je úplně zbavený vláken (metoda se škrabkou) a nakrájený na diamanty. V teple mu stačí opravdu jen pár minut a štáva, kterou z glazování získáte, je možná ta nejchutnější vůbec.
Nejméně pracná a nejrychlejší úprava celeru se obejde i bez odstraňování vláken. Řapíky stačí dobře umýt a nakrájet příčně nebo šikmo na tenké plátky. Vlákna se tím přeruší a v jídle pak nejsou vůbec poznat. Pokud máte dobrou mandolínu, je to hotové za pár minut.
Takhle upravený celer už stačí jen lehce ochutit a vpravit do salátu, kde vynikne jeho sladkost a křupavost.
Celer dobře snáší i hodně dlouhou tepelnou úpravu, kterou najdete hlavně v tradičních receptech. Při dlouhém dušení (alespoň 45 minut) celer i jeho vlákna nádherně změknou a zvláční.
Jeho chuť je výrazně jiná než začerstva – rozleželá a pěkně hutná. Celer při dušení přichází o svou jasně zelenou barvu, výměnou za to ale do okolí pouští úžasně aromatickou šťávu.
Očištěné konce stonků i slupky z loupání celeru nemusí skončit v koši. Pokud děláte vývary nebo polévky, můžete si očištěné a nadrobno nasekané zbytky zmrazit v krabičce s ostatní kořenovou zeleninou. Takto uschovaný mix pak jen jednou za čas přidáte jako základ do vývaru.