@mydlinkakarolinka, 23. říjen 2015, Instagram

65

Jen co dopeču chleby, tak tahle krasavice dostane slušivý kabátek z tlustého alobalu a půjde na pár hodin do trouby. Z ní budu vařit zítra. Zbytek máslové jsem tedy podusila a rozmixovala a v mezičase při odbíhání do mydlárny budu kouzlit z ní. Jak jsem včera zmínila a večer nestihla napsat, jak je to s tou japonskou dýní. Tedy, dýně náleží do rodu tykvovitých, společně třeba s cuketou nebo patizonem. Jejím domovem je Střední Amerika, oblast Mexika, kde se pěstovala už asi 7000-5500 let př.n.l. Do Evropy se dostala v 15. stol. behem kolumbovských výprav a patří tak mezi najstarší kulturní plodiny. Věří se, že se ale současně objevila i v Japonsku, kde je oblíbená a tradiční. Té oranžové se tam říká Kuri, další kultivar je nám známé Hokkaido. Velkým zeleným dýním s tvrdou slupkou se říká Kabocha a v dobách minulých to byla velmi významná součást jídelníčku, neboť, na rozdíl od jiné zeleniny, vydržela uskladněná po celou zimu. Tradiční je v Japonsku i Kampyo, což je tykvová dužina, nakrájená na proužky a usušená. Takto se uchová k opětovnému namočení a dalšímu použití. Tykvovité rostliny jsou nenáročné na pěstování, snadno klíčí, množí se, kříží... Nejchutnější jsou, to víme od cuket, mladé a křehké, stářím je dužina houbovitější a ztrácí chuť. Surovina je to, jak se vám už pár dnů snažím ukázat, velmi všestranná surovina. Poživatelné jsou květy, samotná zelenina, která ovšem v receptech může být zpracovaná i na sladko jako ovoce, a nakonec i semena, jak samotná, tak z nich lisovaný olej. Dokonce i listy jsou poživatelné a v Číně se připravují jako listová zelenina. Tykve všech tvarů, barev a velikostí najdete v kuchyních celého světa. Pro tuto chvíli končím, letím pracovat a vařit ;) Vy nakupte dýně a vařte a posílejte fotky pod haštagem #varimzdyne Už mám nachystané ceny pro vítěze!!! #carovnymlyn #zmlynskekuchyne #prkynko #soutez