S podporou 
Nenápadná a téměř vždy dostupná zelenina, která není skoro nikdy ve středu pozornosti. Zelí je blízký příbuzný kapusty, kedlubny nebo květáku. Sdílí s nimi podobnou chuť i aroma, které může po dlouhém vaření získat nepříjemný sirný nádech. Nakrouhané a nasolené zelí je i nejčastěji mléčně kvašená zelenina v našich končinách.
Zelí bývá dostupné celoročně a pro různé účely. V sezóně můžete narazit na křehké rané zelí, letní zelí, krouhárenské zelí pro kysání i zelí, které vydrží dlouhé skladování. Jednotlivé druhy zelí se pak ještě liší barvou (bílé, červené, fialové) a tvarem (kulaté a špičaté).
Křehké zelí s volněji uloženými listy se hodí hlavně na saláty a úpravy zasyrova. Jinak je ale zelí všestranné a prakticky všechny odrůdy můžete použít zatepla i zastudena.
Při nákupu vybírejte pěkné, nepoškozené a uzavřené hlávky. Zelí by nemělo být zavadlé a při stisku by mělo být tuhé. V hlávce zelí probíhá i po sklizni přirozený metabolismus. Svrchní listy se postupně ztenčují a chrání listy uložené hlouběji.
Doma zelí před použitím skladujte v lednici v šuplíku na zeleninu, kde vydrží bez problému řadu dní.
Zelí je potřeba vždy dobře očistit a podle potřeby buď rozložit na listy nebo nakrouhat. Každý list má uprostřed tuhé žebro, které vyrůstá ze středového košťálu. Žebra v zelí bývají tuhá a mohou obsahovat tuhá vlákna.
Pro užití v kuchyni se zelí nejčastěji krouhá nebo krájí na plátky. Pro přípravu listů na zelné závitky je nejlepší celou hlávku zelí postupně spařovat ve vroucí vodě a spařené listy z hlávky stahovat postupně.
Možná nejoblíbenější kombinace pro českou kuchyni! Krouhané zelí stačí podusit na tuku pod pokličkou. Zelí po chvíli změkne a pustí spoustu šťávy, kterou můžete na konci ještě částečně vyvařit a tím chuť zelí posílit.
Dušené zelí můžete udělat na libovolném základu (třeba jen s cibulkou) a můžete ho dochutit libovolnou aromatikou (bylinky, koření). Stejně tak má zelí strašně rádo výrazné dochucení něčím kyselým (ocet, víno, šťáva z ovoce) nebo něčím sladkým (jablka, sušené ovoce, cukr).
Zelí se také občas zahušťuje světlou jíškou z mouky. Ztratí pak trochu ze své svěžesti, na výměnu ale zase působí jemněji a funguje jako vydatná příloha.
Čerstvě nakrouhané zelí je křehké a pěkně křupe. Tuto vlastnost můžete ještě posílit namočením v ledové vodě. Pokud ale zelí nasolíte nebo přidáte ke kyselé zálivce, postupně změkne a pustí šťávu. V salátech tedy můžete se zelím přidat křehkost nebo i pořádnou dávku šťavnatosti.
Zelí dokáže snést i pikantní nebo hodně kyselé ochucení, proto se toho nikdy nebojte. Sluší mu i kombinace se strouhanou kořenovou zelinou (slavný salát coleslaw) a s jablky.
Může být zelí zároveň pěkně měkké a šťavnaté a zčásti i chuťově výrazné a karamelizované? Pokud ho na začátek zprudka opečete a poté pomalu podusíte, získáte obojí.
Zelí stačí nakrájet na podélné čtvrtiny nebo šestiny, které nechate spojené košťálem. Po prudkém opečení (stačí i z jedné strany) se zelí zalije ochucenou tekutinou (mošt, cider, víno, vývar) a nechá se dojít do změknutí.
Přirozené mezery mezi listy zelí nacucají všechny šťávu a fungují jako zesilovač chuti. Okraje listů, které jste na začátku opekli, jsou navíc karamelizované a chuťově ještě výraznější.
